Básně III
Poslední slova
Krůpěj krve
za krůpějí
všechny mokře, lepce hřejí…
miluji tu barvu rudou
jež si prýští z mojí pumpy
vychutnávám nebe s duhou
pro hodné
i chtivé lumpy
co si s nožem v ruce hrají
koho píchnou vybírají…
dneska padl ten los na mě
škoda, už nenabídnu dámě rámě
nevychutnám buchet, šoda
nebudu už zírat v telce
na krváky
na milence
hladit kočce hebkou přízi
mít tak život další její
ucpat proudy mojí mízy
jež mi zvolna
umíjejí…
teď jen tiše
na rtech krev mi pění
a já šeptám
odpuštění.
1. 3. 2008
- 68
Ne
Kdysi topol urostlý
dnes
bez domova, špína
své chyby si zavinil
však, jen jeho je vina?
Neuměl se bránit jedu
soudit, s tou co miloval
já to taky nedovedu
a tak radši
od žen dál.
Než k němu zpět, jenž probouzí se rosou
v papundeklu, v parku
opíchaný kosou
bez ženy a tepla, bez knih na poličce
záchodu, co splachuje
bez nádobí v myčce.
Tu dotek s vůní Givenchy
a hlas, co anděl z ráje:
ke mně pojďte, prosím, pane
k ženě, která zraje
ráno je a třeba sprchy, vyčistit si zuby
žínky, která škrábe, ssaje
vždyť
ten „život“ vás zhubí.
Já se o vás budu starat, vy budete mým mužem
můžete i pracovat
a hledat štěstí u žen
vaše ano stačí
pouze
a já šťastna budu
toužím po svém naplnění
osít prázdnou půdu.
On jen tiše, těsno v krku
zašeptal:
ne, dámo
pro mě jsou jen jedny oči
co kdys mě měly rády…
a svoje plné bolu, slzí
obrátil se zády.
-
na slova – topol, rosa
6. 4. 2008
- 69
Osamělá
Napiš mi básníku
smutnou
smutnou, jak hřbitovní květ.
Napiš o bříze
již utnou
a nemůže přebolet.
Mé nitro vtiskni na řádky
černě
v temné pozadí.
A nevypravuj pohádky
že kdos
mi jeho nahradí.
8. 5. 2008
- 70
Jen klid
Ach umřít, umřít
jaká slast
už žádnou myšlenku a slova v ústech
spláchnout ty pláně
širé, pusté
naposledy být pod obraz.
- 71
Bolest
Nespí
mrouce myšlenkami...
tonoucí davem
a neustále sami.
Dnem i nocí
bloudí v sobě
mnozí tak blízcí
mně i tobě.
4. 7. 2008
- 72
Prosba
Držím tě za ruku
a cítím tvé srdce
vyzvání
smuteční
zvonkohrou
až zvoník dohraje, poděkuji
s prosbou:
tuhle už nikdy, prosím.
8. 10. 2008
- 73
Smrt
A náhle život mizí
jen
sevřené nitro
cit ryzí
a nikdy nevyslovené...
7. 12. 2008
- 74
A za dveřmi
Svíráš dlaň a ta ti říká všechno, všechno
ještě to jde
musí*
23. 2. 2009
- 75
?
Duši životem rozedřenou
do krve
teď jen přežít, přežít
tu nekonečnou bouři s ledovým lijákem
a blesky
bušícími do živého masa…
až jednou
svitne sluníčko
do krajiny, o kus mého srdce prázdnější
budu to ještě
já?
22. 4. 2009
- 76
Políbení
Polibek bezdomovcův
je studený
smutný
nevoní
ale ona věrně dá
papírová
z plastu
skleněná.
2. 11. 2007
- 77
Odchází
Cedí a cedí
tak ucpat dírek tisíce
a do krajíce si kousnout zase s chutí, spolu
a stojím dlouze, bez pohnutí
cedě mezi zuby:
alespoň řádek, prosím
když není inkoust na celou kapitolu.
1. 6. 2009 0:29
- 78
A přeji ti
Až hvězdy vyjdou ve tvých očích
budu se dívat, jako každý den
jestli některá nespadne
ve tvých slzách
a moc si budu přát
aby už nikdy, nikdy nepadaly
ty smutné.
7. 6. 2009
- 79
Spát nedá
Káva, kávy
spánek krouží kolem hlavy
spát se mysli nechce
je těžce...
život se nezastaví.
13. 9. 2009
- 80
Dáš?
V čepici koruna
a kolem smrad
plazí se po zemi
poklona
chceš-li mu dát.
4. 5. 2008
- 81
Mouklý
Moukat
v mouce
mouklou
mouku
mouklo by mi
moučně.
Moučný
mouce
moukám
moučné –
moučná
moukne:
proč ne.
5. 6. 2007
- 82
Krávo
Jsi kravěnka užitečná
dáváš mi své mlíčko
i z jogurtů s chutí strhnu
už po ránu víčko.
Tvé masíčko vychutnávám
zdravě se salátem
s tvou kůží si nožem hraji -
vydělaným plátem.
Tvoje oči svojí hloubkou
předčí mnohé lidi
být řezníkem (po tvém skonu)
do krve se stydím.
8. 6. 2007
- 83
Poslední tanec
Skok sun skok
tak tančí veš
jen si mrško
ještě hřeš
tanči s gustem
po mém těle
než tě pošlu
do prdele - plác.
11. 6. 2007
- 84
Příjemné sebevraždy
Pistoli na antiperle
přiložím si k puse
jednu, druhou, třetí, čtvrtou
mlsám, kus po kuse.
Slivovicí – žiletkou
pářu svoje trubky
při vší snaze, trubky kaze
skáču školku
hupky.
Ze závratné výšky ega
skáču k tobě
milá
budeme si tou nejbližší
bytostí co žila.
-
na slova - pistole žiletka skok
14. 7. 2007
- 85
Kde jsi?
Hledá se mozek
IQ - málo
bylo tam, no, za prd to stálo
ale byl můj a mam ho rád
tak prosím, vrať se
sic budu řvát
už řvu…
v létě se ztratil
vypařen v báru
dal jsem si pivka v tom suchopáru
zapomněl brzdit a ráno
nic
za všechno může
ten blbej hic
piju teď vodu a vlažný čaje
fest je mi smutno v hlavě nic maje
už budu hodnej
tak prosím - vrať se, jsi-li můj přítel
budu ti navždycky
jen vody pitel.
21. 7. 2007
- 86
Hop hop
Skákej holka
jako míček
maluj červeň
do svých líček
skákej školku
jako malá
nebe peklo ráj
do hajá
pikáš babu
zase skvěle
nejsi nikdy
piklé tele
honíš se jak
blázen s větrem
Honzou, Pájou, Kájou
Petrem
za nesmysly
co se koulí
tělo plné modřin, boulí
za poznáním
co je živé
kotě dravé
ale snivé
nechytá se
blbá škola
která z ptáka
dělá vola
dostane tě
jenom láska
s ní dáš pusu
z cíga práska
píšeš básně
o milosti
z písmenek
i masa kostí
nepřestáváš nikdy psát
snít, blbnout
a milovat.
22. 7. 2007
- 87
Sestřička
D – doktor
S – sestra
P – pacient
S – „Co je vám, doktore? Jste tak smutnej.“
D – „Ále, nejsou pacienti.“
S – „Buďte rád, pořád si jen každej stěžuje, brečí a má
plno řečí. Teď máte aspoň jednou klid.“
D – „Když já ale potřebuju mluvit s lidma.“
S – „Mluvíte přece se mnou.“
D – „Říkal jsem s lidma, vy jste sestra.“
S – „No, to jste mne moc nepotěšil.“
D – „Myslíte? Jsem to blbě řekl. Vy jste víc než člověk,
jste sestra, můj anděl strážnej. Nebýt vás, tak tady mám
v těch lejstrech bordel, jak v tanku a nic nikdy nenajdu.
A taky bych tady trčel jako kůl v plotě a nemohl se s
nikým vykecávat. Samomluva je prý léčivá, říkají někteří
páni kolegové, ale co doktor to názor. Já tedy felčarům
moc nevěřím, je to banda cvoků.“
S – „Dyť já vím, doktore. Taky jsem u vás skoro patnáct
let.“
D – „To znělo jako invektiva, anděli.“
S – „Taky že ano, ale jen pro vaše dobro. Někdy je
zdravé chlapa popíchnout, aby přišel na jiný myšlenky. I
doktora.“
D – „Jestli se nepletu, sestři, tak to byla druhá. Nejste vy
dneska nějak impertinentní?“
S – „Jsem, to víte, taky mi chybí ti milánkové, co k nám
furt lezou. Případi. Jeden krásnější než druhej.“
D – "Viďte? Tak to vám tedy vše promíjím. Není nad
krásný vztah k práci a lidem. Jak říkají sportovci – do
všeho se musí dát srdíčko."
S – „No, dneska budou mít naše srdíčka pohov. Ale na
zítra tady mám… jo, jednoho pračlověka – přijde i s
pazourkem, že prej nám ukáže, jak se zabíjel a kuchal
mamut. Naštěstí ho přivedou v kazajce i s předmětem
doličným.“
D – „Tedy sestři, to bude bonbónek, už se těším. Snad
bude mluvit česky a třeba to bude i sám Mamutík. Asi
hodně četl toho Štorcha. V separaci máme pěkně
polstrované místečko a pazourek mu vyměníme za
seřízlej šmrdlipuk, ať se chlupáč vyřádí.“
S – „S dalšíma vás nebudu unavovat, samí staří známí.
Jeden Napoleon, dvě Jany z Arku – matka a dcera, pak
jeden slimák – hrozně to tady vždycky oblemtá. No a to
je všechno.“
D – „To víte, sestři, je vedro i blázni jsou líní bláznit. Ale
počkejte na podzim, to bude frmol. To nám půjde hlava
kolem.“
Tak, pro dnešek máme hotovo, půjdete domu hned,
nebo nám uvaříte závěrečnou kávičku?“
S – „Já bych šla radši hned, když dovolíte. Dneska byl
děsnej hic a taky bejt s váma celej den sama, to člověka
utahá.“
D – „No počkejte, dámo, utahá… copak jsme si pěkně
nepovídali? Mně se zdálo, že je nám spolu docela fajn.“
S – „Zdání klame, doktore, nebejt mě, tak se tady
rozbrečíte, že nemáte koho léčit. Hlavu mi furt strkáte na
klín, že potřebujete pochovat, nikdo vás prej nemá rád,
nikdo za vámi nechodí a jste tak sám a sám bez teplého
bláznivého slova. Tomu se říká profesionální deformace,
když nejsou pacienti, tak máte absťák jako prase.“
D – „Tak dobře, dobře, jak myslíte, osobo. Tedy
nashledanou zítra v devět.“
S – „Nashle, doktore, a nic ve zlým. Teď mi tak napadlo
- zítra bude práce, lidi, růžově hned doktor vidí, i sestra
je jako med, vlepil by jí pusu hned.“
D – „Heeezky, sestři, vy jste docela jako básník, někam
to pište.“
S – „Dyť taky píšu, na internetu je nějakej Psavec, tam je
nás víc. Přijďte se kouknout, jeden si říká Kaťan a píše
bezvadný povídky i o cvokařích. To je počteníčko, éňo
ňéňo.“
D – „Tak díky za tip, si ho určitě omrknu. A už běžte, je
dávno padla a ani s tím srdíčkem se to nemá přehánět.“
---
S – „Už je pryč, doktore, dáte si tu kávičku?“
D – „Dám, zlato a dvojitou, s velkým panákem navrch.
Tyhlety pošahaný bejvalý sestry, to je síla.
V každým vidí jen pacienta, nebo toho svýho doktora. Prej to
chytila od něj.
Mezi námi děvčaty, já bych jí to docela věřil.“
24. 7. 2007
- 88
Ramadán
Muslim
večer
v ramadánu
přežral se a pad na dámu
pak s kolegou
lokli moku
a dál předli mokrou sloku.
Ráno zmoklí sprchu dali
s koránem se porovnali
vykročili - zbožnou líc
mokré noci
suše
vstříc.
25. 7. 2007
- 89
Rozhled
Hlavu do písku
prdel do světa
vyřešil
kam spadne raketa.
28. 7. 2007
- 90
Mlsalka
Chroupá hořkou
myška
chroupá sladce mléčnou
šup do bříška.
Čokoláduje se statně
zítra jí snad bude špatně
teď povolí si knoflík
u kožíška.
26. 9. 2007
- 91
Vyzytka
I s y
kdiž prohodý sy kdos
byje mne to do očý
jako býlí kos.
9. 6. 2007
- 92
Votoč
Voprsklej
vobejda
vobjektivně
vobjel
vočima
vokolojdoucí
vokamžik
vorlího
voka
von
vobratně
votočil
vo
vobnos
votesánka
vobědvajícího
vomastkem
voslizlou
vohavnost
vopatrně
vodprejsknul
vokamžitě
vod vobjektu
vochmatyka
vobohacen
vopodál
vopřen
vokouněl
votrávenej
vopět
vokolo
voznačujíc
vobětních
voslíků
vočesání
votevřených
voblblej
vobličejem
vojel
vobjekt
vomaštěný
voslí
vomezeností
vocas
vobávanej
vomaskovanej
vorgán
voznačil
vokamžitě
vokončetinu
vodpornou
vobručí
vodveden
vopět
vodkroutí
vodpovídající
votravnej
vomezující
vopruz
votevřen
vokamžitě
vodešel
vopakovaně
voholit
votroubky
votevřený
vochmatyku
vopatrně.
9. 12. 2007
- 93
Žena
Žena v nůši
píseň hude:
donesena
vykrmena
oblažena
jako žena
poražena
naložena
kořeněna
propečena
do červena
rozřezána
rozprostřena
až snědena
kost jen zbude.
-
na slova - žena, nůše, píseň, kost
2. 1. 2008
- 94
Loučení
Můj milý bedříšku
dozvěděl jsem se na tě
něco moc ošklivého
vím, vždycky jsi byl věrně jen můj
ale ne
bedříšek
melanom a zhoubný je tvé pravé jméno
tak se s tebou loučím
a nezlob se, že jsem si tě nechal
po tak dlouhých letech mazlení
odborně vyříznout
tak
pa
už můžete, pane doktore.
1. 3. 2008
- 95
Kupte nebolest
Mačkám tlačítko - NEBOLÍ
sakra, zase nefunguje
šlendrián
asi z Číny
vyhodím a koupím jiný.
Na trhu s tlačítky je fronta
lidi si brakují konta
nebolest chce každý z nich
život jenom - samý smích
tak se tlačí
na tlačítka
a věří
věří
věří… a láteří
že zase nefunguje
šlendrián
z Číny
asi
ale kupují, protože jim nic jiného nezbývá.
?
23. 3. 2008
- 96
Na roztrhání
Žížala
kus co kus
rozlezla se do stran
kypřit hlínu
na humus.
2. 4. 2008
- 97
Nepadá a nepadá
Hvězdičko padej
mám hrozně důležitý přání
tak padej, prosím
já to moc potřebuju
no tak, proč nepadáš, když tě tak úpěnlivě prosím
no jo, sedíš si tam nahoře, jako přilepená
a já se svým bolem
jsem ti putna
tak sakra, už mě to docela štve
se nebudu furt hloupě doprošovat
trhni si
půjdu a udělám si to sám.
14. 4. 2008
- 98
Víly vyly vílí vášní
Víly
pily
síly
slívy
cely
divy
chtíči
vyly
vřely
chtěly
těly
hýly
zřely
měly
s oulo
žily
čily
nyly
oula
žíly
těly
třely
třelý
říjí
říčný
střílí
žílí
moky
cílí
loky
ústy
pitý
oulo
kvílí
zvony
nocí
i dny
bily
oni
žili
pyjí
pílí
bílý
lepký
třísní
prsy
boky
vlasy
není
mytí
lepcí
šílí
údy
klíží
vílí
sloky
mily
končí
není
zbytí
zbytky
lásky
chutí
slíží
rádi
utli
oulo
vášní
oči
klíží
oni
těly
plní
peří
hříží
kulí
píčí
vůní
tulí
medí
chrouní…
ušlí
usli.
23. 5. 2008
- 99
Na písku
V ratolišti písku
zemřela
bábovička.
Pachatel
zasypán jejími ostatky
pláče.
A teď se směje
truchlící
pozůstalá.
Tvoříc
novou bábovičku
smutní.
Bez pachatele
to není
ono.
30. 5. 2008
- 100